Profily baráků

Dům s č.p. 58 na prvním zámeckém nádvoří má bohatou stavební historii. Na gotických a renesančních sklepích, které dosahují hloubky až šesti metrů, stojí budova se složitou půdorysnou dispozicí sestávající ze dvou křídel.

Domek čp. 8 v Rybářské ulici má poměrně překvapivou stavební historii. Kamenný portál s letopočtem 1609 dokládá, že byl postaven na počátku 17. století. V 60. letech 20. století byl dům kompletně rekonstruován na ateliér.

Domek čp. 72 vznikl podobně jako okolní stavení ve druhé polovině 18. století. Jeho vnitřní dispozice je z velké části původní – sestává ze vstupní síně, někdejší černé kuchyně a obytných místností.

Za empírovou fasádou domku v Dlouhé se nachází středověké jádro. Až do konce 16. století se tu vyrábělo pivo.

Dům ve skále nad Objížďkovou silnicí byl postaven na konci 18. století a je jedním z mála zachovaných domů v této oblasti, kde byla spousta domů zbořena při budování silnice i sídliště na Špičáku.

Dům v Rooseveltově ulici je z fotografií z devadesátých let známý jako dům s nápisem „A pak že se za 40 let nic neudělalo...“. Po pádu komunistického režimu byl totiž rozpadající se ruinou. Noví majitelé jej ale zrekonstruovali a dnes se tu nachází hotel.

Měšťanský dům čp. 75 v Široké ulici zdobí obraz Immaculaty, tedy Panny Marie Neposkvrněné. Nedávno zrekonstruovaný dům má gotický základ a zdobnou barokní fasádu.

Dům čp. 11 při zámeckých schodech je zajímavý zejména barokní malbou v patře, která představuje iluzivní okno. Všechny kolemjdoucí z něj zdraví malovaný medvěd.

Dům, ve kterém se dnes nachází proslulá Cikánská jizba, má gotický původ. Přestavován byl 17. a 19. století, kdy vznikla i jeho stávající tmavě zelená fasáda.

Latránský dům čp. 39 má výstavní renesanční fasádu s obloučkovým štítem a malbou tzv. rožmberského jezdce, symbolu rodu Rožmberků.

Dům v Široké ulici s barokně klasicistním průčelím je zajímavý zejména obrazem madony zdobícím v patře fasádu. Několik posledních let se zde díky Egon Schiele Art Centru obrazy madon mění, tu současnou vytvořil Roman Týc.

Dům čp. 54 v Linecké ulici zde stál už v polovině 16. století, do současné podoby byl přestavěn kolem roku 1740. Zdobí jej volutový štít a barokní ušaté šambrány kolem oken.

Přízemní dům č.p. 85 vznikl na přelomu 16. a 17. století a je tak jedním z nejstarších v této části Latránu. Jeho fasádu zdobí dva obrazy – sv. Floriána a Svaté rodiny.

Dům v nároží Soukenické a Dlouhé ulice byl ve středověku spojen se sousední budovou čp. 43. Samostatný měšťanský dům se z něj stal až v renesanci, kdy byly zejména interiéry domu výrazně přestavěny. Z konce 16. století také pochází dodnes dochovaný krov. Vysoký trojúhelný štít s postranními volutami dům získal až na konci 18.

Dům v Kostelní ulici s č.p. 164 pochází původně ze 14. století a obsahuje hodnotné konstrukce ze středověku jako je třeba část původní hradební zdi či lomený gotický vstupní portál. Hřebínková klenba v přízemí připomíná renesanční úpravy a vstupní dveře pak poukazují k době vzniku v období klasicismu, kdy byly předělány i dispozice a fasády.

Boží muka v Rooseveltově ulici u domu č.p. 69 vznikla před 370 lety, jako poděkování novomanželů, že ve zdraví přežili nebezpečný pád koně v den jejich svatby.

Patrový dům v Linecké ulici byl podobně jako vedlejší Hostinec U města Lince původně hospodářským dvorem. Součástí tohoto dvora byl i objekt, který k domu přiléhá z druhé strany. Proto se mezi těmito dvěma stavbami nachází ona výrazná brána do dvora zdobená svatým obrázkem.

Dům s adresou Panská 16 tvořily původně dva domy, které byly skoro přesně před půlkou tisíciletí sloučeny v jeden. Od konce 18. století sídlila v domě městská lékárna, která se v domě nacházela až do roku 2015.

Domek v Klášterní ulici má gotický základ, ale na jeho dnešní podobě má výrazný podíl přestavba, která proběhla v období raného baroka. Po dokončení rekonstrukce tu byla roku 1996 otevřena italská pizzerie, která funguje dodnes.

Dům s adresou Hradební 60 vznikl v roce 1798 radikální přestavbou staršího domu. Ve sklepích se dodnes nachází zbytky kruhové stavby – zřejmě dům stojí na místě původní hradební bašty. Dům má klasicistní fasádu s prvky doznívajícího baroka. Na přelomu 19. a 20. století zde byl zřízen sirotčinec.

Dům na jižním svahu nad řekou Vltavou byl postavený v roce 1693. K ražbě mincí, pro níž byl původně dům stavěn, nikdy nesloužil. Pokyn k přestavbě původního renesančního domu dal kníže Jan Kristián I. z Eggenberku a projekt barokní mincovny vytvořil vídeňský architekt Anton Erhard Martinelli. Mincovnu následně realizoval původem italský stavitel Giacomo Antonio de Maggi.

Dům na kraji Linecké ulice na první pohled zaujme svou monumentalitou. Tak velký je proto, že nejde o obyčejný měšťanský dům, ale o bývalý předměstský zemědělský dvůr. Ten tu vznikl patrně už ve středověku a od té doby až do dnešních dní se do něj vepsala řada úprav – renesančních, klasicistních i těch moderních.

Jednopatrový dům s číslem popisným 130 stojí v ulici Masná již od období pozdní gotiky. Pro dům je příznačné do ulice předsunuté patro posazené na žulových krakorcích, které jsou charakteristické právě pro období gotiky a počínající renesance. Jak už název ulice napovídá, tak od 16. století obývali dům řezníci.

První ze šesti kapliček křížové cesty vedoucí ke kapli na Křížovém vrchu se původně nacházela na konci města, dnes je pohlcena zástavbou. Vrcholně barokní kapličky byly vymalovány Františkem Jakubem Prokyšem (malby se nedochovaly) a spolu s velkou kaplí na vrcholu odkazují k sedmi bolestem Panny Marie.

V Hradební ulici lze vidět část původních městských hradeb, při nichž se dnes nachází kavárna. Hradba byla v těchto místech původně připojena na vnější kájovskou bránu, která byla ovšem v polovině 19. století odstraněna. Můžeme zde vidět střílny, hrázděný ochoz i k hradbě přiléhající kamennou baštu.

Dům v Kájovské ulici získal svou podobu v 16. století. Jeho průčelí je zdobeno sgrafitem a jednoduchou malbou. V přízemí domu se dochovaly pozoruhodné klenby, které jsou soustředěny do tvaru hvězdy a vytvářejí zajímavé hry světla a stínu.

Dům naproti okresnímu soudu vznikl ve středověku a výraznou proměnou prošel v polovině 18. století, kdy byly upraveny jeho fasády a vznikla při něm kaple Kalvárie se sochami ukřižovaného Krista, Panny Marie a sv. Jana Křtitele, která pointuje křižovatku ulic.

Barokní kaple sv. Floriána je jednou z mnoha kaplí a božích muk na kájovské poutní cestě. Vznikla pravděpodobně v 18. století a v roce 2019 byla zrekonstruována. Socha patrona profesí souvisejících s ohněm, sv. Floriána, kterému je kaplička zasvěcena a kvůli němuž je vymalována červeně, zde dnes chybí.

Architektura Červené brány vznikla v dnešní podobě v 18. století a typická červená vrata jí byla dodána o století později. Okolní zástavba je ovšem mnohem starší, pochází už z 15. století. Nad bránou vede chodba, spojující zámek s kláštery.

Kamenná nádrž, nacházející se v lese u Ptačího hrádku, byla součástí důmyslného mechanismu pro čerpání vody do rybníka v nedaleké zámecké zahradě. Voda sem byla čerpána ze sádek u Dobrkovic, do rybníka pak tekla samospádem. Nádrž fungovala pouhých 30 let, poté Josef Rosenauer nalezl v lese u zahrady pramen, díky kterému už toto zařízení nemuselo být používáno.

Pivovar na I. zámeckém nádvoří byl dokončen v roce 1579. Jeho výstavbu měl na starosti Jakub Krčín z Jelčan, který do pivovaru zavedl nový vodovod. Stavba je dělená na tři samostatné části. Na fasádě objektu s původní renesanční omítkou jsou zachované sluneční hodiny z roku 1690, jinak budova doznala řadu novodobých přestaveb.

Rechle u Spolí vznikly už na konci 18. století a sloužily pro zadržování dřeva splavovaného po Vltavě. Dnes už zde hrábě, které tomuto účelu sloužily, nenajdeme, ale rechle stále fungují jako lávka pro pěší. V minulých letech byly několikrát opravovány, naposledy v roce 2020, kdy vznikla nová střecha.

Mohutná budova na prvním zámeckém nádvoří bývá označována jako solnice – to proto, že se zde skladovala sůl. Jako solný sklad budova sloužila ovšem jen v 18. století, předtím tu byla sýpka, později se v domě bydlelo. Dnes se zde nachází několik kancelářských prostor.

Měšťanský dům na Plešiveckém náměstí vznikl v renesanci, ale jeho současná podoba je dílem doby klasicismu. Při pohledu z náměstí se zdá, že dům je třípodlažní, při pohledu z boku je však patrné, že jde o iluzi – při klasicistní úpravě domu tehdejší majitel zřejmě chtěl, aby jeho dům vypadal vyšší, než ve skutečnosti je.

Stará kájovská cesta propojuje Krumlov s významným poutním místem, kostelem Panny Marie v Kájově. Kromě stromů ji lemuje i řada kapliček a božích muk. Kapličky byly vystavěny v baroku, tedy v době, kdy člověk začal výrazněji kultivovat okolní krajinu a umisťovat do ní například právě takovéto malé stavbičky.

Dům na kraji ulice Nové město vznikl už ve středověku a po staletí v něm bydleli a pracovali lidé rozličných profesí. Po druhé světové válce zde byly zřízeny tři byty, z nichž jeden má kuriózně v prampouchu přímo nad průchodem do ulice Na Fortně koupelnu. V nedávných letech byl dům citlivě zrekonstruován.

Dům ve svahu poblíž Plášťového mostu bývá označován jako Prachárna, jelikož se zde uchovávaly výbušniny. Objekt je renesančního původu, v 19. století byl adaptován pro obytné účely a poté ještě několikrát rekonstruován. Dnes je ve správě NPÚ.

Dům, v němž se dnes nachází knihkupectví, pochází už ze 14. století a v dalších historických etapách byl přestavován a upravován. Zajímavé je, že objektem do konce 90. let probíhal průchod, jenž měl v úzké Horní ulici oddělit chodce od dopravy, která do stavby Objížďkové ulice proudila i přes náměstí.

Dům na náměstí, v němž se dnes nachází hotel, je gotického původu. Byl výrazně přestavěn kolem roku 1880, kdy bylo dostavěno jeho druhé patro, a poté v 80. letech minulého století, kdy jeho průčelí získalo současnou podobu. Dům vyrovnává rozdílné uliční čáry, a proto je v jeho části takový „zub“ – předstupující rizalit.

Dům v Horní ulici byl vystavěný nad městskou hradbou už ve středověku, ale svou současnou rokokovou podobu získal v polovině 18. století. Výloha sem byla dostavěna roku 1929, pro účely prodejny, která se zde nacházela. Dnes přízemí domu bohužel není využíváno.

Na Plešiveckém náměstíčku se nacházejí tři Boží muka, která symbolizují sloup, u nějž byl bičován Kristus. Na fotografii jsou patrné dvě tyto stavbičky, které vznikly v 17. století. První z nich je sloupkový, druhý pilířový s pěti jehlanci na vrcholu lucerny. Všechny sloupky byly v nedávné době restaurovány.

Bývalá kovárna se nacházela na křižovatce cest u městské brány. I proto se v ní nacházela i podkovárna a kovář v ní spravoval podkovy projíždějícím povozům. Dnes se v objektu nachází penzion.

Kaplanka se dům jmenuje po kaplanech, kteří v domě dříve bydleli. Dům bývá označován jako první stopa renesance ve městě – vznikl ale v období, kdy u nás doznívala pozdní gotika. Cimbuří bylo na dům dodáno až v roce 1980.

Bývalá věž je jedním z mála pozůstatků původního opevnění. Její vznik souvisel s rozšířením nového města. Na začátku 19. století byla věž adaptována k obytným účelům – věž získala tři obytná patra. Od 90. let se ve věži nachází penzion

Od začátku 17. století patřila část dnešního městského parku jezuitům, v roce 1662 tu pak byla postavena tato jezuitská letní rezidence. Budova byla přestavována na přelomu 18. a 19. století, v roce 1995 byla pak rekonstruována pro hotel, tuto rekonstrukci ovšem nelze označit za citlivou.

Tam, kde je dnes Restaurace 99, se dříve nacházel špitál. Byl tady patrně už před rokem 1400 a léčilo se tu malomocenství a nakažlivé nemoci. Dům byl upravován v renesanci a původně se nacházel za městskými hradbami – až stavba opevnění u Budějovické brány jej včlenila do městského organismu.

Domy v Rooseveltově ulici vznikaly podél příjezdové cesty k městské bráně. Dům, známý jako U Kašeny, bude pravděpodobně už středověkého původu. Stavebně byl ovšem upravován v době renesance i baroka. V roce 2018 vyhořel, dnes je ovšem již téměř opraven.

Krumlovský klášter minoritů a klarisek byl založen v polovině 14. století. Komplex je v jádru gotický, jeho podobu výrazně ovlivnily barokní přestavby, ke kterým došlo v 17. a 18. století. Všechny budovy byly v nedávné době zrekonstruovány a dnes se zde nachází kulturně vzdělávací centrum.

Dům, známý zejména jako hospoda U Bejka, má výraznou barokní fasádu. Kromě zdobného štukového ornamentu se na ní nachází i obraz Panny Marie Kájovské. To proto, že dům stojí na cestě ke kájovskému poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Osmiboká kaple na Křížové hoře vznikla na začátku 18. století. Jan Kristián z Eggenberku záhy poté nechal kolem ní dostavit ještě osmiboký ambit. V roce 1787 byla kaple zrušena a roku 1933 díky iniciativě Terezie Schwazenbergové znovu vysvěcena. V době komunismu chátrala, až mezi lety 1990 a 1992 došlo k její kompletní rekonstrukci. Od roku 2019 zde opět zvoní zvon.

Dům s adresou U Zelené ratolesti čp. 232 býval součástí Přibkova dvora, který zde fungoval až do roku 1729, kdy byl rozparcelován na několik samostatných domů a odprodán. Je jedním mála domů na Dolním Plešivci, které unikly rozsáhlé demolici, k níž došlo při výstavbě dolního plešiveckého sídliště.

Domy čp. 20, 23 a 24 v Rybářské ulici pochází z počátku 16. století, později byly klasicistně upraveny. Za dobu jejich existence v nich žilo mnoho rozličných profesí.

Kostel sv. Jošta byl postaven na konci 16. století podle plánů architekta Domenica Cometty. Jeho věž byla později barokně upravena. Roku 1788 byl zrušen, přepatrován a přestavěn, a poté ze zde nacházel například hostinec, kasino či obchody. Dnes se v něm i bydlí.

Dobu vzniku domu na Ostrově lze kvůli jeho architektonické jednoduchosti těžko určit. První zmínka o něm pochází z roku 1677 a víme, že fungoval jako městská zbrojnice. Později se zde chvíli nacházela sýpka, dnes je tu restaurace Zdroj.

Dům čp. 77 v Široké ulici vznikl mezi lety 1588 a 1593 sloučením dvou původně samostatných domů. Tehdy byl také renesančně přestavěn a ozdoben portálem, který na čelní fasádě můžeme vidět dodnes. Zadní trakty domu byly vystavěny později.

Letohrádek Bellarie v zámecké zahradě získal svou podobu mezi lety 1755 a 1757, zřejmě na základě projektu Andrease Altomonte. V interiéru se nachází malby Františka Josefa Prokyše. Dnes budova slouží Jihočeskému divadlu.

Dům s adresou Kaplická 7 dnes vypadá osamoceně, dříve byl ale součástí rozlehlého dvora, nejprve Kojíškova, poté Fričkova. Ten byl v roce 1794 rozprodán a v polovině 20. století pak byla jeho velká část zbourána. Původ domu sahá do období gotiky, v pozdějších etapách byl ovšem upravován.

Dům čp. 12 na náměstí Svornosti byl postaven roku 1309 pro zlatokorunského opata Theodorika. Odtud získal své přízvisko „zlatokorunský“. Později byl dům několikrát upravován, dnes se v něm nachází hotel.

Na domu, který je známý jako Vlašský dvůr, je nejzajímavější jeho fasáda obracející se do Panské ulice. Kromě gotického lomeného portálu zde můžeme vidět i výzdobu provedenou renesančním sgrafitem. Slavným obyvatelem tohoto domu byl Jakub Krčín z Jelčan.

Dům s adresou Latrán čp. 46 pochází zřejmě ze 14. století. Jeho atikové patro bylo přistavěno na začátku 17. století. V roce 1913 v něm byla zřízena lékárna, podle níž se jmenuje i podnik, který se zde nachází dnes. Podávají se zde medikamenty, na které recept nepotřebujete.

Původ domu známého jako „U města Vídně“ je středověký, byl přestavován v renesanci a svůj dnešní hmotový objem získal při klasicistní přestavbě na konci 18. století. Od roku 1870 zde fungoval hostinec, který byl v roce 1929 rozšířen na hotel.

Dům s adresou Na Svahu č. p. 173 je původně barokní, jeho interiér je dnes již novodobý. Hodnotný je zejména jeho volutový štít. Před vznikem silnice, která vede před ním od 60. let 20. století, se na jeho zahradě nacházel rybník.

Dům má gotické jádro, ale byl výrazně přestavován v renesanci, baroku i rokoku. Kolem roku 1768 vyzdobil zdejší tzv. Prokyšův sál nástěnnými malbami František Jakub Prokyš. Uliční fasáda včetně štítů je až z 19. století. Dnes se zde nachází knihovna, v následujících letech by objekt měl být rekonstruován.

Budova dnešního regionálního muzea vznikla jako součást jezuitského komplexu. Bylo zde gymnázium a seminář, po zrušení jezuitského řádu pak německá škola, gymnázium či archiv. K objektu dříve přiléhala jedna z městských bran a seminární kaple sv. Josefa.

Zámecká jízdárna byla postavena v letech 1744 až 1746, autorem návrhu byl architekt Andreas Altomonte. Až do počátku 20. století byla využívána k výcviku koní, pak jako shromaždiště, tělocvična či sklad kulis. V 80. letech byla kompletně rekonstruována a adaptována na koncertní a plesový sál.

V domě známém jako Máselnice se dříve vyrábělo máslo pro zámeckou kuchyni. Byl postaven ve 14. století a ve století šestnáctém byl renesančně upraven – v té době vznikly volutové štíty i sgrafitová výzdoba. Zadní trakt domu je dřevěnou chodbou spojen s budovou vedlejšího nového purkrabství.

Kaple sv. Marina byla postavena v roce 1717, a to na místě starší dřevěné kaple. V té části městského parku, kde se kaple nachází, byl dříve hřbitov. Ten byl zrušen v roce 1892, krátce poté, co byl založen současný hřbitov na Horní Bráně. Kaple je dnes využívána Církví československou husitskou.

Dům, kde je hospoda U Švejka, je gotického původu, svou dnešní podobu mu ale dala raně barokní úprava, ke které došlo po polovině 17. století. V polovině století devatenáctého byl propojen se sousedním domem čp. 7. Dlouho se zde vyrábělo mýdlo, poté lihoviny. Dnes si v patře můžete koupit točenou plzeň.

Dům v Široké ulici, v němž se dnes nachází galerie moderního umění, byl původně městským pivovarem. Vznikl na místě tří menších středověkých domů na počátku 17. století. Na konci 19. století k němu byl připojen sousední dům, který fungoval jako lednice. Pivovar se zde nacházel do roku 1949.

Hospodářské zázemí zámku, zvané Kvítkův dvůr, vzniklo ve 14. století. Po roce 1750 bylo jeho východní křídlo upraveno pro Terezii ze Schwarzenberku jako rokokový zámeček. Dvůr je ovšem hodnotný především jako celek, včetně své pozice v krajině.

Měšťanský dům čp. 95 je jeden z nejstarších objektů na Plešiveckém náměstí. Pochází z období středověku až renesance a na náměstí zaujímá dominantní postavení. Celé náměstí bylo v roce 2020 vkusně rekonstruováno.

Dům čp. 37 na Latránu je původně gotický, později byl renesančně přestavěn. Charakteristické je pro něj patro vysazené na konzolách. Na jedné z nich je patrná rožmberská růže. Restaurace se zde nachází tradičně – hostinec v tomto domě byl už v 17. století.

V budově, kde dnes sídlí část Základní umělecké školy, byla první škola zřízena už roku 1410. Šlo o školu farní, škola hudební tu byla založena až roku 1780. Svou nynější podobu dům získal rene-sanční přestavbou roku z 1544, jeho typická atika s přetínajícími se obloučky je ovšem dílem 20. století.

Morový sloup na náměstí Svornosti byl postaven roku 1716, jako dík za konec morové epidemie, která město zasáhla zhruba o 40 let dříve. Autorem architektury byl kameník Jan Plansker, autorem osmi soch protimorových patronů a světců a sochy Panny Marie Immaculaty na vrcholu sloupu, byl Matěj Václav Jäckel.

Budějovická brána je první postavenou krumlovskou branou a zároveň jedinou, která zůstala zachovaná až do dnešních dní. A to i přesto, že byla výrazně poškozena v průběhu bojů o město po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938. Jejím architektem byl Benedetto Domenico Cometta z Eckthurnu.

Rozlehlá budova na jižní straně prvního zámeckého nádvoří bývala dlouhou dobu zámeckými konírnami. V roce 1878 byl dům výrazně přestavěn, v roce 1938 se sem přesunulo sídlo NSDAP, kterou po válce vystřídal Sbor národní bezpečnosti. Dnes se zde nachází centrum pro studijní pobyty či kulturní události.

Dnešní hotel Růže dříve býval jezuitskou kolejí. Její stavba byla zahájena v roce 1586 pod vedením rožmberského architekta italského původu Baldassare Maggiho. Po zrušení řádu v roce 1773 zde byla vojenská kasárna, poté úřadovna. Hotel ze zde nachází od roku 1887. Po požáru v roce 1919 byl dům výrazně přestavován.

Na místě dnešního krumlovského kostela sv. Víta stál kostelík už od roku 1309. O sto let později byl nahrazen kostelem novým, který můžeme vidět dodnes. V dalších letech byl ještě mnohokrát upravován, poslední nejvýraznější změna nastala na konci 19. století, kdy kostel získal dnešní novogotickou věž.

Radnice se v této budově nachází od konce 16. století. Vznikla sloučením dvou původně samostatných budov, což můžeme vidět v rozdílné výšce oblouků podloubí. Dvoupásová atika, která je nyní na vrcholu fasády, byla dodána až na sklonku 18. století.