Otáčivé hlediště se před letohrádkem Bellarie roztočilo poprvé v roce 1958. Za nápadem stál režisér Otto Haase a původem lotyšský scénograf Joan Brems. Experimentální točna tehdy uvezla pouhých 50 diváků. Už o rok později ale byla postavena točna pro 400 diváků, přičemž celou konstrukci manuálně otáčelo asi 40 vojáků z nedaleké posádky. Úspěch Jiráskovy Lucerny inscenované opět Haasem a Brehmsem zapříčinil v roce 1960 další změnu podoby divadla – počet míst na sezení byl zvýšen na 550, točna byla nově ovládána elektromotorem a zabudována do země. Do té doby Joan Brehms ve svých návrzích propagoval variantu, která umožňovala točnu po letní sezóně rozložit. Divadlo dále fungovalo až do roku 1989, kdy mělo být nahrazeno divadlem novým podle projektu Vladimíra Landy. Od tohoto projektu se tvůrce myšlenky Joan Brehms striktně distancoval. V letech 1989-1992 se ke stavbě nesouhlasně vyjadřovala Správa státního hradu a zámku, zástupci Státní památkové péče a nakonec i ministerstvo kultury, které původně před sametovou revolucí se stavbou souhlasilo. Důvodem nesouhlasů bylo umístění točny na hlavní ose světově výjimečné barokní zahrady od architekta Andrease Altomonte a to v bezprostřední blízkosti letohrádku Bellarie. I přes nesouhlas odborné veřejnosti byl v roce 1993 vydán kolaudační souhlas a to jako stavba dočasná na 5 let. V květnu 1998 měla být stavba odstraněna. Tento datum byl následně několikrát posouván (2002, 2003, 2007, 2009, 2015). Během posledních 20 let bylo uvažováno nad vytvořením projektu demontovatelného divadla, které by fungovalo jen přes letní sezónu a lépe tak odpovídalo původní Brehmsově myšlence či přemístěním otáčivého divadla mimo zámeckou zahradu. Naposledy v roce 2020 bylo Ministerstvem kultury rozhodnuto o zachování otáčivého hlediště v zámecké zahradě, byť pravděpodobně v mírně odlišné poloze blíže k jezírku. Na novou točnu by měla být vypsána architektonická soutěž.
