Budějovická brána

Budějovická brána s adresou Latrán č. p.104 byla postavena v renesančním stylu jako první z devíti krumlovských bran. Vyrostla na náklad Petra Voka z Rožmberka, stavitelem byl italský architekt Benedetto Domenico Cometta z Eckthurnu. Zajímavým elementem brány je, že se do interiéru a exteriéru města tváří jinak. Zatímco její fasáda směrem ven z města navozuje atmosféru masivní nedobytné stavby, tak její fasáda směrem do města se s obyvateli loučí detailní výmalbou a slunečními hodinami. V klasicistním období, po zrušení obranné funkce opevnění, byla věž spolu s odstraněním padacího mostu přestavěna na obytné účely. V roce 1934 byla brána rozšířena o průchod pro pěší. Na začátku října 1938 proběhly u Budějovické brány těžké boje, během kterých střechu brány výrazně poškodil dělostřelecký granát. Bezprostředně po oznámení Mnichovské dohody totiž začali nacističtí ozbrojenci obsazovat město. Československá armáda vedla úspěšnou ofenzivu, ale před 8. říjnem byl vydán příkaz ke stažení. Poté už nic nebránilo německé armádě k obsazení města. Až do dokončení stavby Objížďkové ulice v roce 1964 projížděla obousměrně centrem historického Krumlova veškerá doprava včetně nákladních aut a autobusů. Právě Budějovická brána byla nejužším místem celé trasy. Do průjezdu šířky 2,6 metru se musely vejít autobusy o šířce 2,4 metry. Brána naštěstí přežila výbuchy granátů i průjezdy těžké techniky a díky tomu je naší jedinou zachovanou krumlovskou bránou.