Rokoková budova zámecké jízdárny byla postavena v letech 1744 až 1746, podle návrhu architekta Andrease Altomonte, jehož jméno jsme už zmiňovali u letohrádku Bellarie. Iniciátorem stavby byl kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu, který se snažil krumlovský zámek proměnit po vzoru vídeňského dvora a kromě zámecké jízdárny nechal postavit i Plášťový most nebo barokní divadlo. Jak napovídá název, budova byla až do počátku 20. století využívána k výcviku koní. Za první světové války tu byl lazaret. Jako shromaždiště či kulturní sál je využívána od dob první republiky. V roce 1943 se tu pak například konalo shromáždění u příležitosti 54. narozenin Adolfa Hitlera. Po druhé světové válce budova nějakou dobu sloužila jako tělocvična a sklad kulis zámeckého divadla. V letech 1980 až 1981 byla kompletně rekonstruována a adaptována na koncertní a plesový sál s restauračním zařízením, a to podle projektu architekta Františka Soukupa. Křišťálové lustry, parketová podlaha nebo dřevěné obložení stěn v předsálí pochází právě z této doby. Součástí nové výzdoby byla i tapiserie „Motýl“, kterou pro jízdárnu vytvořila krumlovská výtvarnice Věra Boudníková-Špánová.
Reprodukujeme z knihy Krumlov, město pod věží