Kájovský, Františka Josefa, Železný, Benešův, Langemarck, Československé armády. To všechno jsou názvy, které za posledních 150 let vystřídal most spojující Vnitřní město a Plešivec. Před rokem 1889 se zde nacházel most dřevěný, kterému se říkalo Kájovský, jelikož byl součástí poutní cesty do Kájova. Na konci 19. století dřevěný mostek přestával stačit náporu dopravy směřující do rychle rozvinutých plešiveckých továren, a tak byl roku 1889 nahrazen novým železným mostem, pojmenovaným na počest císaře Františka Josefa I. Nástup automobilové dopravy ovšem zapříčinil, že brzy se stal nedostačujícím i nový, po necelých padesáti letech fungování již značně zrezlý železný most, a auta s těžkým nákladem jej musela objíždět přes Tavírnu. Proto byl železný most stržen a nahrazen mostem železobetonovým, který navrhl architekt Gustav Bělina ve spolupráci s inženýrem Eduardem Urbanem. Poměrně subtilní konstrukci položili na kamenné pilíře původního železného mostu. Roku 1937 most slavnostně otevřel Edvard Beneš, po němž byl pojmenován. Po druhé světové válce nesl název Československé armády, od roku 1990 je opět mostem Benešovým. Po více než 80 letech provozu dnes opět není v příliš dobrém stavu.
